KÁJIN SVĚT

O Projektu

Karlu poznáte podle širokého srdečného úsměvu a krátkých, pokaždé jinak nabarvených vlasů. Pro každého má vřelé slovo, a když někomu může pomoci, tak to ráda udělá. Působí vyrovnaně a spokojeně. Ale bylo tomu tak vždycky?

„Se mnou se život od malička nemazlil. Byla jsem v kojeňáku, potom jsem byla v dětském domově, putovala jsem z jednoho děcáku do druhého… Nikde mě nechtěli, nikam jsem nepatřila. Možná i proto, že jsem byla, teda vlastně jsem, postižená. Každý řekl, že prostě ‚nejsem vhodná do rodiny‘. Až v deseti letech mě adoptovala mamka, paní Pavla Martonová,“ vzpomíná na pohnuté dětství Karla.

Jelikož má Karla mentální handicap lehčího typu, ke kterému v dětství patřily také epileptické záchvaty, musela světu nejednou dokazovat, že není jiná než ostatní. A že pokud člověk chce, může se o sebe postarat a naučit se fungovat bez větších omezení. Karla vychodila zvláštní školu a střední odborné učiliště v Albrechticích.

„Nechci a nikdy jsem nechtěla, aby mě někdo bral jako postiženou. Hodně mi to vadilo,“ zamýšlí se sympatická čtyřicátnice a vybírá vhodný šperk ze své sbírky náušnic. Chystá se do práce, kde bude po celý den v kontaktu s lidmi, a tak jí to musí slušet. „Kája je naše sluníčko a vždycky je na ni spolehnutí,“ usmívá se Lucie Gurecká, manažerka projektu Mental Café, kde Karla pracuje jako baristka.

Pojízdná kavárna vznikla v Ostravě a zaměstnává lidi s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením lehčího až středního typu (IQ zaměstnanců se pohybuje od 60 do 80). „Působení našich baristů v Mental Café jim otevírá nové obzory. Jsou výřečnější, nebojí se tolik komunikace s lidmi a lépe překonávají strach z vnějšího světa.“

Pořad si můžete poslechnout NA TÉTO ADRESE.

Dramaturgie: Lenka Svobodová

Režie: Radim Nejedlý

O neziskové organizaci Mental Café se více dozvíte i na facebooku.

Detaily Projektu