KVĚTINA POTĚŠÍ

Pan František rozdává květiny za dobrovolný příspěvek.

František nabízí různé druhy květin.

Františkova největší vášeň je myslivectví.

O Projektu

Je letní den, zhruba pět hodin odpoledne. V Ostravě proudí davy lidí ze zastávky Elektra přes Náměstí Dr. Eduarda Beneše. U stěny banky stojí starý zarostlý muž a na malé stoličce před ním leží kbelík s natrhaným lučním kvítím. Milionář rozdávající radost.

I přes mužovy vousy je zřetelné, že se usmívá. Mezi kvítím na kolemjdoucí vykukuje nenápadná cedulka „KVĚTINA POTĚŠÍ“. Kdo je tento muž, mezi Ostraváky familiárně přezdívaný Krakonoš? Ti, kteří se s ním občas dají to řeči, ví, že se jmenuje František. Je mu 78 let a žije ve Vratimově. Do Ostravy dojíždí v nepravidelných intervalech, ale je tam vlastně každé slunečné odpoledne. Obsah jeho kbelíku s kytičkami se liší podle toho, jaké je roční období a jaké kytky zrovna rostou. Jednou je to medvědí česnek, podruhé konvalinky. Rozdává je lidem za dobrovolný příspěvek nebo jenom milý úsměv. Má jich prý na každé odpoledne natrhaný jen takový počet, který zvládne rozdat. Co nerozdá, to doma znovu zasadí. Pohled na vadnoucí kytky mu prý není příjemný, proto by ani nemohl pracovat v květinářství.

Skrze květiny, které si trhá na své zahrádce nebo na loukách, chce mladým uspěchaným lidem zprostředkovat kousek přírody, na kterou jinak nemají čas. Zastává názor, že nepotřebujeme tulipány z Holandska, když máme možnost natrhat si kopretiny doma na zahradě.

Vedle toho se František rád věnuje myslivosti, ulovil 52 divočáků. Divočáci jsou Františkovo prokletí, jednou dokonce choval divočáka osm let na své zahradě.

Dokument je možné si poslechnout NA TÉTO ADRESE.

Dramaturgie a režie: Lenka Svobodová
Mistr zvuku: Roman Špála

Detaily Projektu