MEZE VOJTĚCHA DYKA

O Projektu

U příležitosti 40. narozenin nahlíží Vojtěch Dyk na svou kariéru nikoliv jako na sérii milníků, ale jako na prozkoumávání mezí: mezi hudbou a herectvím, veřejnou image a soukromými úzkostmi, a neustálým hledáním vlastní cesty mimo ty vyšlapané. Vydejte se s ním a autorkou dokumentu Terezou Rekovou do zákulisí koncertů, do divadla Radar, kde začínal se souborem Tyjátr, na chodby DAMU, kde studoval, do míst, které ho formovaly, ale i za přáteli, kteří s ním vyrůstali, či k němu domů.

Zásadní myšlenka, která se vine celým dokumentem, je Dykův pohled na vlastní život. Nevnímá totiž svou uměleckou dráhu jako sérii předem daných cílů a následných úspěchů, ale spíš jako nenucenou, autentickou a živelnou cestu výzev, nabídek, testování vlastních schopností a hranic.
Dokument se nevyhýbá ani tématu Dykovy veřejné image. Z ankety na ulici i ze slov přátel je zřejmé, že na některé lidi může působit jako „nafrněný“. Jeho nejbližší ale nabízejí jiný pohled. Popisují úskalí slávy, neustálé žádosti o fotografie a momenty, kdy si člověk zkrátka musí chránit své soukromí.

Hluboký vhled do Dykova nitra poskytují pasáže o jeho rodině. Vzpomínky na otce, literárního historika Radko Pytlíka, jehož vyprávění, hraní na klavír a zpívání si Dyk nahrával na mobil a dodnes si ho někdy pouští, odhalují silné pouto mezi otcem a synem.

Dokument Meze Vojtěcha Dyka není bilančním portrétem uzavřené kapitoly. Je to momentka ze života umělce v neustálém pohybu, který se vyrovnává s vlastními úzkostmi, tlakem okolí i představou stárnutí, i když je teprve nanejvýš v polovině svého uměleckého života.

Jeho největším přáním není dosáhnout všech cílů, ale zachovat si lehkost a schopnost se smát až do samého konce kariéry. Jak sám říká, chce být tím, kdo odchází s úsměvem.

Pořad si můžete poslechnout na NA TÉTO ADRESE.

Detaily Projektu